David Herbert Lawrence

DAVID HERBERT LAWRENCE (1885–1930) byl synem horníka z Eastwoodu ve středoanglickém hrabství Nottinghamshire, jehož drsně průmyslový ráz poznamenávající krajinu i lidské duše posléze zachytil ve svých klíčových dílech. Když se už coby pedagog na místní univerzitě vymanil z vlivu puritánské matky, zběhl do Londýna, kde se načas přimkl k družině věhlasných intelektuálů ze čtvrti Bloomsbury.
Úvahy o sexualitě, přirozenosti a vitalitě poté promítl – i zásluhou volnomyšlenkářské n…Číst víceěmecké manželky Friedy – do čtveřice hlavních románů, které dnes patří k pokladům literárního modernismu. Zatímco v autobiografickém románu Synové a milenci (1913) ještě předkládá psychoanalytické účtování s bigotní výchovou, v následující sáze Duha (1915) se v úchvatně vášnivém rytmu emocí zamýšlí nad stavem země odlidštěné následkem prudké industrializace. Na její děj navazuje próza Ženy milující (1920). Největšího, ač poněkud nezáviděníhodného ohlasu se Lawrencovi dostalo po zveřejnění provokativního románu Milenec lady Chatterleyové (1928). Ten směl pro údajně závadný obsah vycházet dlouho jen v zahraničí.
Řádného vydání knihy v Británii se evropskými čtenáři tolik oblíbený „kněz lásky“ nedočkal. Během nedlouhého života, zkráceného tuberkulózou a z velké části stráveného toulkami po čtyřech kontinentech, psal rovněž dramata, literárněvědné práce a básně, u nás představené ve sbírce Sopečná růže. Lyrickou pronikavostí vynikají i jeho cenné kratší prózy, v češtině zahrnuté do souborů Panna a cikán, Stíny jara a nejnověji Poslední smích.